Restrikce, příkazy, zákazy a návyky občanů

Poslední dobou stát v čele s plukovníkem na ministerstvu zdravotnictví přitvrzuje. Virus však  prozatím vítězí. A všichni k volbám. Na volby je každý virus krátký. Můžeme porazit tu malou potvoru? Nemůžeme. Chováme se jako čuňata. 

Plukovník v čele ministerstva zdravotnictví vzal situaci do svých vojenských rukou. Uvidíme, k čemu to povede. V zimě než se probudil, tak tady byla jarní kalamita viru. Taky proto, že nikdo neposlouchal praktického Hamáčka, který říkal, aby lidi nejezdili do Itálie na hory. Potom začal plukovník radit a vždy byl generálem po bitvě, takříkajíc. Spíše se zdálo, že mu jde o vlastní prezentaci a zviditelnění. Nakonec se kluci nahoře nějak nepohodli a plukovník dostal trafiku jakéhosi zmocněnce. Bylo léto. Premiér v rámci předvolební agitace krmil národ pohádkami o našem, tedy JEHO, vítězství nad virem. Plukovník zmocněnec v té době držel hubu a jako když není. Nevaroval, nenabádal, nevypracoval pravidla pro další existenci státu a občanů s virem v zádech. A virus nevyšuměl. Lidi museli vycestovat k moři. Jezdili do zemí, které evidentně mlžily, netestovalo se tam, aby nebyli nakažení. Lidi se zas shlukovali a najednou to přišlo. Virus byl zpět a když viděl ten lidský materiál, musel se tetelit blahem.

Mladý ministr zdravotnictví dostal pokyn a jednoho rána odešel. Hned v to ráno „zcela zaskočený“ premiér jmenoval plukovníka ministrem. Dosáhl svého, náš plukovník. Na zteč a do tanku v tank. A nakažených samozřejmě přibývalo. A přibývá. A plukovník v generálském se může zbláznit a vydávat opatření za opatřením, ona ta mrcha příroda s umělým elementem z Číny si s tím musí poradit sama.

Když se nad tou situací zamyslím, vidím hned několik nesmyslů.

Tak třeba rušení středoškolské a vysokoškolské výuky. Ve školách byli mladí pod kontrolou. Když nebudou sedět ve škole, hezky podle pravidel a s rouškami, budou se sdružovat kdekoli. Budou spolu trávit ten krásný čas mládí. Samozřejmě bez roušek a jiných ochran. Virus si zamne ruce.

Sledujme chování občanů. Jenom zlomek si uvědomuje a má zažity základní hygienické návyky. Postavte se v obchoďáku do úseku pečiva. Devadesát procent lidí i dnes přijde, prohrábne rohlíky holýma rukama, pěkně postaru pomačká několik chlebů, nabere si a spokojeně odchází. Když se jich zeptáte, kdy se naposledy umyli, pošlou vás do řiti. ONI mají přece ruce čisté. A plukovníka doposud nenapadlo vydat pokyn výrobcům, aby pečivo povinně balili.

Seriál v televizi. Všichni furt žerou, pardon, jinak se to nazvat nedá. Děj vyplněný jídlem u snídaně, u oběda a u večeře. Tady se většinou ještě popíjí víno, pivo a jiný alkohol. Prostě život. A mluví se s plnými ústy. Herec, nebo herečka si hezky s chutí zakousne a potom vám při hovoru ukáže sílu jeho žvýkacích svalů a to, co se v jeho ústech z potravy stalo. No a potom si pěkně olízne všechny prsty. Prostě jako občan v běžném životě. Dnes ráno ve zprávách šot z restaurace v hotelu. Bude se omezovat. Kolem stolu seděly tři dámy, aby příspěvek byl živý. Jedna z nich si nalila čaj z konvice, otřela konec hubičky konvice prstem a šup, prstík si hezky olízla.

Virus se tetelí. Olizujte, olizujte, ošahávejte, ošahávejte.

A co udělá plukovník se zlozvyky tohoto nevychovaného národa? Copak nám přikáže? Co nám zakáže? To se asi ještě dočkáme takzvaných perel. Jen to všechno přežít....

Chybí tady důsledná osvěta. Osvěta a vysvětlování. A názorné příklady. Aby si mladí uvědomili, že jejich chováním si mohou zabít vlastního dědu, nebo babku a nebo ty milé staroušky odvedle. Osvěta a zas osvěta. A hygiena v nás. Řekl bych, že by to přineslo víc užitku než příkazy a zákazy, které už většina ani nevnímá. V tomto roce totiž naše poblázněná vláda s impulzivním premiérem, toužícím jenom po moci a penězích, toho předvedla tolik, že nás to zahltilo. A lidi jsou apatičtí. Nedivme se.