Pátek 28. února 2020, svátek má Lumír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 28. února 2020 Lumír

Jen tak povídání o Pálavě

19. 01. 2020 22:52:05
Chtěl jsem komentovat požár ve Vejprtech. Nejde mi to. Posílám soustrast pozůstalým a uznání zachráncům. Zdá se, že to zvládla i vláda. Jistě tam bude hodně problémů k řešení. Na počest uhořelým vzpomínka na naše šťastné mládí

Bylo to fajn, jenom jsme se poflakovali a hulili jsme sušený listí artyčoku. Hulili sme a už se nedalo ani sedět, tak jsme polehávali při tom hulení. A listy artyčoku dělaly svý. Už jsme měli hlavy jako včelí úly. Rovnováha byla v háji a tak naše těla byla schopna jenom tak vodorovně spočívat. A taky sme žvejkali čerstvý listy artyčoku a to bylo pak ještě horší, protože dohromady to na nás nechávalo takový stopy jako dyž si šňupnete metamfet. Nebyli sme tam jenom klucí i holky tam byly. A nakonec to bylo jedno. Těla tam byla a ta těla souzněla s artyčokem. Ta bylina je lidma nedoceněná. Lidi pašujou všelijaký svinstvo z orientu a z Tichomoří a nechávaj se za to zavírat do báně. Blbost je to. Stačí zasadit artyčok na zahradě do skleníku a pak po čase to můžete rozjet naplno. Nekončící snění a nekonečné štěstí. A v tom bláznivym fofru vám játra se žlučníkem předou blahem. To je co? Že ste něco podobnýho ještě neslyšeli? No vidíte a já to zažil. No a zas zpátky k tomu fantastickýmu víkendu tam pod Pálavskýma vrchama. Pálavskými vrchy spisovně, já vím, ale o artyčokovym víkendu se to tak hezky spisovně ani napsat nedá. Pálava, jak my těm kopcům na jihu Moravy říkáme, má své kouzlo. Dyž se vysoukáte až na vrchol, vidíte Jižní Moravu a kus Rakouska. A cítíte volnost a svobodu. A ste najednou součástí toho snažení předků, kteří po staletí obdělávali půdu na vinicích a pak popíjeli a pak se vožírali tím darem země. A taky tam můžete cejtit naše kořeny, počátky civilizace lovců mamutů, no to je fakt bomba. Kolem Pálavy je tak krásně bílo devonským vápencem, kterým prorůstají kořeny vína, protože tam všude bil příboj prehistorickýho moře. A tak vo tom víkendu sme si připadali jak u moře v Chorvatsku, jenom to moře jsme si museli domyslet. A to nebylo ani tak složitý s artyčokem v těle. A dyž zalejete artyčok pálavským vínem, to pak nastane blaho. Některý sme pili vínečko bílý, docela se to rýmuje. A někdo popíjel červený, to podle nátury. Bílá Pálava, to nejsou jenom kopce a víno, to je opravdická rozkoš pumpovaná do žil atmosférou toho kraje. A takový Vavřinec v barvě červené, to pak už nechcete zažít nic navíc. To ste spokojený až do konce žití. A Vavřinec s artyčokem a slaninou z komína, to pak je poezie Jana Skácela v praktickým životě, to vám povim. Miluju poezii života. Mám rád Pálavu vápencovou a tekutou jakbysmet. My jsme tam polehávali v pozdním létě. Já tam nejraděj jezdim takhle zjara. Je to doba, kdy na horách ještě taje sníh a Vysočinou se prohánějí studené větry. A tam na Pálavě už v tý době můžete cejtit závany jižního proudění snad až vod Středozemního moře, který kdysi bylo propojený s tím mořem pod Pálavou. A je to jako by ty moře si chtěly podat svý vlny zas aby byly jedním velikým jižním mořem. A já pokaždý vím, jak nám chybí to moře a náš Praotec měl jít eště kus cesty na jih. A tak tam pokaždé ležim na vápencovým kameni a jarní sluce nahřívá moje tělo i ty kameny a ve vzduchu je takovýho tetelení, až vám naskakuje husí kůže. A je vám úplně jedno ozonová díra. Protože na jaře potřebuje vaše tělo, stejně jako ty vinný keře, sluneční paprsky. Sedával jsem tam často. Snil sem tam furt o veliký lásce a cestoval sem v představách k jihu. A někdy bylo nutný se schoulit do bundy s kapucí, jak ten vítr tam na kopci nesl s sebou poslední doteky zimy z kopců kolem Semmeringu. A taky sem pokaždý měl na paměti babiččino rčení, že je to výprava jak do Mariazell. A to bylo poutní místo blízko Semmeringu, kam babička chodívala na procesí a cestou zpívali náboženský písně a modlili se. Chodívali naboso a měli s sebou jen kousek chleba s vodou. Kostelník předzpíval modlitby a babička potom říkávala, že ty její pouti byly tou pravou příčinou, že potkala mýho dědu, do kterýho se pobláznila nadobro a na celej život. Děda potom už na pouti nechodil. Vod tý doby, co mu špona vod kovadliny vyťala levý oko až mu museli dát skleněný, nevěřil. A to mýmu dědovi bylo dvacet. V devatenácti potkal babičku a jí už táhlo na dvacet dva. Ale lásce neporučíš. V tý době, na začátku minulýho století, byla starší nevěsta vod ženicha docela vzácnost. A děda se nezalek. Děda byl pro mne vzorem a babička byla mou jistotou. Nakonec to nebylo až tak nepochopitelný. Babi pocházela z hospody a krom tý lásky si přinesla věno a z tím věnem a půjčkou od státu se podařilo dědovi postavit malej domek a ještě k tomu přinesla babi kousek pole. Jedna a půl měřice pole tam blízko lesa Loučky zvanýho. První válka sotva skončila a děda s babi netušili tu druhou v povětří. A tak tam ležim na Pálavě a myšlenky se honí hlavou a nad hlavou krouží mi rogalova křídla. No nemyslete, komunisti byli u vesla a tak takový rogalo blízko rakouských hranic, to hnedle zavánělo porušením zákona socialistický republiky. Původně se tehdy povídalo o tom, jak někteří dobrodruzi pokusili se na rogalu přeletět ostnatý dráty do Rakous. A tak směli kroužit jen směrem od Pálavy do vnitrozemí, což jim bylo povoleno. A mně bylo zas dovoleno snít a přemýšlet o životě mezi válkama, kdy děda s babi začali kráčet do společnýho života. A ty moje výlety na jih Moravy se protínaly v mý hlavě se zážitkama v tý párty s artyčokem a já sem byl šťastnej v zážitcích současnejch společně se vzpomínkami na dobu mýho mládí. A Jan Skácel tam byl s náma a spolu s babi a dědou tam vnesl ducha minulejch časů. Díky Bohu za ty časy se starouškama a s básníkem a taky za ten artyčok.

size="11pt"Babí léto

size="11pt"Včera letěl vzduchem první bílý vlas.

size="11pt"Zazvonil,

size="11pt"když zvolna k zemi padal-

size="11pt"a slova,

size="11pt"hrubá, nepokorná slova v hrdle uvázla mi jako rybí kost.

size="11pt"Mé léto,

size="11pt"ty už také šedivíš?

size="11pt"Je tomu tak a podzim přijde zítra.

size="11pt"Zas celé stromy budou odlétat,

size="11pt"zas ptát se budem,

size="11pt"kam a komu vstříc.

size="11pt"A ticho, chudé jako polní myš,

size="11pt"tu a tam za zády nám pískne.

size="11pt"Mé léto,

size="11pt"ty už také šedivíš?

size="11pt"Jan Skácel

Autor: Miloš Korotvička | neděle 19.1.2020 22:52 | karma článku: 7.40 | přečteno: 143x

Další články blogera

Miloš Korotvička

Jsme opravdu prozíraví?

Fámy a polopravdy. Průvodkyně našimi životy. V poslední době jsou tyto sudičky živeny médii. Jde především o senzaci a zanesení děsu do myslí občanů. Aby moc nepřemýšleli a konali podle naočkovaných pravidel. Prozatím se to daří.

27.2.2020 v 22:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Miloš Korotvička

Koronavirus, globalizace, předstírání a lži

Epidemie moru, cocoliztli, španělské chřipky a jim podobné už známe. A je tu koronavir. Rozdíl je v tom, že oni neměli internet a satelitní on line informace. Umírali v nevědomosti a v bázni Boží. My arogantní chcípneme bez víry.

26.2.2020 v 22:18 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 701 | Diskuse

Miloš Korotvička

Devadesátky zas zaútočily na naše vědomí

Proč se dějí ty věci? Nevím. Snad možná premiér vševěd to zná. Nebo prezident disident to ví? Houby, Ovčáčka se zeptáme. A to je vše. To stačí na sebevraždu.

20.2.2020 v 22:40 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 581 | Diskuse

Miloš Korotvička

Nákup na Západní Moravě v době epidemií

Chtěli jsme jenom nakoupit oblečky pro vnučku. Málem jsme dostali "přes držku." Pardon. Ale tak to bylo. Kde je chyba? Proč v tomto světě vládne arogance a násilí? Lidská společnost spěje k zániku.

19.2.2020 v 21:31 | Karma článku: 20.84 | Přečteno: 907 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

Jsme opravdu prozíraví?

Fámy a polopravdy. Průvodkyně našimi životy. V poslední době jsou tyto sudičky živeny médii. Jde především o senzaci a zanesení děsu do myslí občanů. Aby moc nepřemýšleli a konali podle naočkovaných pravidel. Prozatím se to daří.

27.2.2020 v 22:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Miloslav Schůt

Prateta Božka

Z mnoha stran slýchám, že se máme lépe než kdykoliv předtím, takhle úžasně jsme se ještě nikdy neměli. A vlastně si to ani nezasloužíme.

27.2.2020 v 7:31 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 312 | Diskuse

Miloš Korotvička

Koronavirus, globalizace, předstírání a lži

Epidemie moru, cocoliztli, španělské chřipky a jim podobné už známe. A je tu koronavir. Rozdíl je v tom, že oni neměli internet a satelitní on line informace. Umírali v nevědomosti a v bázni Boží. My arogantní chcípneme bez víry.

26.2.2020 v 22:18 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 701 | Diskuse

Jan Vargulič

Milion mých chvilek..

Hnutí milion chvilek je mi sympatické - pozdravuji! - už proto, že ten milion chvilek bych chtěl mít ve svém věku (81) ještě před sebou. Proto by mne taky zajímalo, jak dlouho ta jejich chvilka vlastně trvá, jestli pár vteřin či..

26.2.2020 v 7:44 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 588 | Diskuse

Pavla Okálová

Hasta la vista, baby!

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila.... Dnes na téma... Den zúčtování, alias "Tak Ty, Ty ten úkol neuvidíš!"

25.2.2020 v 12:02 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 723 | Diskuse
Počet článků 72 Celková karma 15.09 Průměrná čtenost 439

Jsem již obstarožní a mírně uvadající realista. Když potkám lidi se srdcem a rozumem, jsem potěšen. MK

Najdete na iDNES.cz