Hudba, umění, nebo jak to nazvat

Povídám, Billie Eilish má Gramy. Ta se mně líbí, na to známej. A viděl jste její klipy? Ne, slyšel jsem to v rádiu. Pustili jsme si klip na You Tube. Měl voči jak tenisáky. Ta je zralá na psychouše, povídá. Je, já vím. A co s tím?

V ranním vysílání ČT24 se objevila blondýna a vedli s ní rozhovor. Měl bych vlastně napsat, že probíhal ranní fresh ve kterém se to hemžilo hashtagy. Pardon, to byl jenom trapnej pokus o to být IN. Už toho nechám. Pochopil jsem, že ta mladá žena je zpěvačkou. Natočila klip a snad se uchází o účast v Eurovizi. V klipu zpívá pod vodou, jak jinak, v jakési červené drapérii a samozřejmě polonahá. Zpívá, no, vydává jakési zvuky. Hlavně plave a odhaluje své vnady. Asi má šanci uspět. Běhal jsem po bytě jako zběsilý, abych stihl odchod na tramvaj. Ještě zuby vyčistit a kolínskou s vodou po holení Pitralon, jsem starej konzervativec, to abych v tý tramvaji nepáchl jako ostatní socky a bezdomáči. V útržcích jsem slyšel rozhovor a jásavé odpovědi oné umělkyně. Všechno to bylo krásné a boží a kameraman s režisérem byli skvělí a její klip nakonec vyzněl opravdu moc krásně a tak podobně. Byla tak spokojená sama se sebou. Byla tak sebevědomě spokojená. Běžel jsem na tramvaj a přemýšlel. Kým vlastně byla ta žena? Byla zpěvačkou, nebo akvabelou? Podle zvuků, které pod hladinou té vody vydávala, určitě nebyla zpěvačkou podle našich zastaralých měřítek. Schválně, zkuste si občas pustit Óčko. Taková Billie Eilish a její Xanny. Hudební „klenot“ s největší sledovaností v minulém měsíci. Billie sedí na lavičce, tváří se jako dement a vydává zvuky, něco mezi kvílením, fňukáním, kňouráním, nebo co já vím? „Umění, hudba a zpěv.“ Za takový sračky, s prominutím, vydělává miliony a kazí vkus milionům dětí. Protože děti převážně sledují sociální sítě a v nich tyto pseudoumělce. V ostatních klipech tato osmnáctiletá díva padá do jakýchsi černých sraček, snad ropy, tečou jí krvavé slzy a tak podobně. Hnus a nevkus s nejvyšší sledovaností na You Tube. Není to šílenství? A za to „umění“ obdržela několik cen Grammy. No to je opravdické šílenství dnešní doby. „Abys zaujal, musíš být máklej,“ říkal mně nedávno jeden známej. Prý existují umělci, kteří malují obrazy mužským spermatem. Tak to vidíte, co je proti tomu kvílivá Billie s tekoucí krví z očí a tváří? Když nekvílí, repují, pardon rapují. Samej raper a polonahá raperka. Třeba takový hvězdy jako Nicky Minaj a Cardi B. Pro Nicky jsme vymysleli přezdívku „Mořská kráva.“ To od tý doby, kdy házela polonahejma půlkama v písku u moře a bylo to tak nechutný, že to nenainspirovalo ani takovýho senila, jakým už jsem já. Takové „oduševnělé“ obrazy můžete vidět na Óčku třebas v deset dopoledne. Vy i vaše nezletilé děti, vnučky a vnuci to mohou sledovat. Už zas je tu Miley Cyrus. Tělo jak nevyvinutá puberťačka s šíleným pohledem. Furt se kdesi svlíká a krev jí prýští z celýho těla. Sledovanost, sledovanost, ubohost. Lascivní sebeprodávání. Nabídka s poptávkou. Umění bez umění. Sledovanost a stamiliony. Nakonec se nesmíme divit vystoupení „umělce“ jménem Kalin. Je z Brna, polehčující okolnost, ale ty příspěvky? Pavouci a štíři s Kalinem. Krev a moč prýští z jeho těla, prokletí se svědectvím. Vaše děti to sledují. A to jsem ještě nepopsal erotické scény, zejména zpěvaček. Rozkročené nohy, kamera jede odspodu, půlky se přehazují nahoru a dolů a rozkrok se nabízí vašim zrakům a potom šoustavé pohyby a ruka v klíně. A k tomu pohledy. Něco mezi erotickým šílenstvím z dlouhodobé abstinence sexu a mezi extází z přemíry toho samého. Nazýváme je doma pracovně „Zpívající děvky.“ Pardon. Pokud jste mne nyní odsoudili, představte si tam vlastní potomky. Já vím, za ty prachy se to dalo vydržet. Když jsem se už pustil do hodnocení, ještě se zmíním o našich zpěvácích. Většina z nich zpívat neumí. Rapují a fňukají a tak podobně. Šišlající unylej mladej Mišík například. Nebo takový pan Calta. U nás má přezdívku „Špatla matla.“ Nedávno seděl u pana Šípa. Šlapal si zdatně na jazyk, neartikuloval a bylo mu proto blbě rozumět. Povídám:“Jak mluví, tak zpívá, tedy kvílí, kníká a šišlá do rytmu.“ Nakonec nenapadl pana Šípa nejlepší nápad. „Zazpívejte nám,“ vyzval Caltu. Nezazpíval, pouze vydával jakýsi zvuky, protože bez digitální techniky to neumí. No nic, jdu na lodžii trénovat střední Á, abych se taky na starý kolena pokusil vydělat si milióny. Zdar.