Nikomu nevěřte, nikomu z politiků, ani koronaviru.

"Lidstvo si to šine do hajzlu," řekl kdysi herec Kopecký. Jak byl předvídavý. Jedna blogerka psala o hyenismu. Článek dobrý jenom ty hyeny bych vynechal a omluvil se jim. Těm tvorům velí jenom pud přežití. Jako koronaviru.  

Aby nás ten parchant neviditelnej nakonec nepřemohl. Kdo, ptáte se? Koronavirus přece. Všichni blogeři dnes píšou (ne)jenom o něm. Píšou i o lidech. A nejsou to jenom hezké věci. Jedno je jisté. Je tu celospolečenská krize. Nemalé procento lidí se zachovalo přinejmenším nezodpovědně a sobecky, když odjeli na dovolenou i přes varování vlády a tehdejší vývoj situace. Vláda, tenkrát ještě bez roušek, pouze doporučovala. Pokaždé tam stál i pan Prymula. Proč to uvádím? Uvidíte. Hodně lidí začalo pomáhat. Šijí roušky a pomáhají starším. To je chvályhodné. Oni se neptají, proč musí pomáhat, když přece se má postarat vláda a stát? Pomáhají, protože jejich srdce jim tak velí. Já nepomáhám, neumím šít. Pomáhám svým zodpovědným chováním a nejel bych lyžovat ani za nic. Jsem ohleduplný k sobě i ostatním. A za ty peníze, které jsem ve svém životě odevzdal státu do chřtánu, očekávám jistou úroveň péče. Nedostanu ji. Každý občan v demokratickém státě by měl odvádět daně, platit sociální a zdravotní poplatky a za to má být státem chráněn, mimo jiné. Prozatím slyším jenom slova a plané sliby. Na hubě mám roušku ušitou podomácku a v sobě frťánka slivovičky a hodně, hodně smutku. Instituce zvaná Evropská Unie si snad ještě ani neuvědomila, že má něco řešit. Italové dál běhají po Praze bez roušek a doma pohřbívají mrtvé podobně, jako se pohřbívá ve válečném stavu. Jednotlivé státy světa už začínají tušit o co tu běží. Jaké je poučení? Žádné. Státy si přetahují dodávky zdravotnického materiálu. A začnou se vzájemně obviňovat. Lidský druh je tu prostě navíc. Život lidí se odcizil přírodním zákonům a už není schopen se vrátit zpět. Pokud se planeta zbaví parazita s názvem člověk, má šanci. Jinak zanikne. Koronavirus je možná první zkouškou a prvním pokusem o záchranu Země. Před měsícem, když v Číně, té zemi zla, všechno gradovalo, naše vláda doporučovala. „Ježíši Kriste, co to kecají? Okamžitě bych zakázala všechny výjezdy do italských hor,“ lomila rukama přítelkyně. „Musí jim to zatrhnout a zaplatit jim pobyty, jinak nás všechny nakazí!“ Měla pravdu. A krizový manažer stál pokaždé hned vedle premiéra a držel hubu. Nedávno se nechal slyšet hejtman Pardubického kraje, že by měl být odvolaný ministr zdravotnictví a na jeho místo by měl nastoupit pan Prymula. Aha. Není tomu tak dávno, kdy mně uštědřili lekci ti, kterým jsem třicet let věřil, nevěřím nokomu a ničemu. A zrovna jsem četl o Prymulovi. Jako věděc sledoval virus Sars. To bylo v roce 2002. Napsal pojednání a opustil dráhu vědce. Stal se ředitelem nemocnice v Hradci Králové. To je proklatě blízko Pardubicím. Potom dostal trafiku na ministerstvu. Kariéra se hezky rozjela. Kariéra a vlastní sláva. Moc a prachy. To jsou ukazatele dnešních časů. Víte, je mi ukradenej i ten mladík, který je pod Babišem na ministerstvu zdravotnictví. Nic nezmůže, protože ten resort nelze obrodit. Ale vypadalo to, že se snaží. A nevěřím, že se hejtman pardubického kraje nikdy předtím nepotkal s ředitelem nemocnice v Hradci Králové, Prymulou. Celé mi to prostě zavání. Co zavání, smrdí mi to nečestností a podpásovkou vůči ministrovi zdravotnictví a zásadám slušnýho chování. Nevěřme nikomu. Taková nevěra je nakonec docela osvobozující. V dnešní době, kdy koronavirus kosí tisíce lidí, nepotřebuju „osvícenýho Prymulu, aby mně radil, jak se chovat. Oplývám pudem sebezáchovy a odpovědností vůči ostatním. Očekával jsem radu tohoto vzdělance a odborníka před více než měsícem a taky bych očekával, že poradí premiérovi, aby zaplatil všem těm nezodpovědným jejich dovolené v Itálii i jinde. Jenom aby neodcestovali. Stálo by nás to možná skoro miliardu, ale nakonec by se to vyplatilo. V té době, kdy měl pan Prymula promluvit, držel hubu, nebo byl alespoň falešně loajální. Dnes už je na všechno rozumné pozdě. Dnes už nepotřebujeme hraběcí rady. Stát zklamal. A stát jsou jedinci. Zklamali jedinci v čele státu. Měli bychom se začít ptát, proč odvádět daně takovému státu? Když se musíme nakonec v krizi postarat sami o sebe? A co je pro mne ještě horší, my se doprošujeme Číňana, aby nás spasil proti svinstvu, které rozsévá do světa. A nikomu to nevadí.